Puncak Trikora (4730 m n.m., Maoke)

O vrcholu Puncak Trikora

Indonésie

Vrchol Puncak Trikora zde přidal Jirka Hruška a informace doplnil Jirka Hruška.

Puncak Trikora (doslova „Vrchol lidového trojitého velení “) je třetí nejvyšší hora ostrova Nová Guinea i celé Oceánie.

Daniové žijící poblíž jezera Habbema nazývají horu Ettiakup. Kolem roku 1905 byla hora pojmenována po nizozemské královně Vilemíně. Když Indonésie v roce 1963 získala kontrolu nad Západní Novou Guineou, změnila název hory na Puncak Trikora podle projevu Trikora (Tri Komando Rakyat „Lidové trojité velení“), který Sukarno pronesl v prosinci 1961 na masovém shromáždění v Yogyakartě . Tři příkazy zněly: zabránit vzniku nezávislého státu Západní Papua, vztyčit v této zemi indonéskou vlajku a být kdykoli připraven k mobilizaci.

Na začátku 20. století byly všechny nejvyšší hory Nové Guineje, včetně Puncak Jaya (Carstenszova pyramida), Puncak Mandala (vrchol Juliana), Ngga Pilimsit (Idenburg) a Puncak Trikora (vrchol Wilhelmina), pokryty ledovci. První expedice do pohoří Maoke zdokumentovaly silný nedávný ústup všech ledovců v oblasti. Ledovcová čepička Puncak Trikora roztála mezi lety 1936 a 1962. V roce 1909 ledovcová čepička stále dosahovala výšky pouhých 4400 m.

Díky splavné řece Noord byla hora dostupnější než ostatní zasněžené vrcholky nizozemské Nové Guineje a Nizozemci na počátku 20. století zorganizovali sérii vědeckých expedic, aby dosáhli rovníkového věčného sněhu a zdolali horu. Vedoucím prvních dvou expedic byl diplomat a amatérský biolog H. A. Lorentz . Každou expedici doprovázeli vojáci, nosiči a Dajakové, kteří byli zaměstnáni pro své odborné znalosti v oblasti plaveb lodí.

V červenci 1907 zřídila první expedice tábor Alkmaar poblíž místa, kde se řeka Noord, od roku 1910 známá jako řeka Lorentz, stala nesplavnou (4°40′ j.š. 138°42′ v.d.), ale nepodařilo se jí proniknout do nejvyššího pohoří. Druhá expedice na jižní Novou Guineu také využila tábor Alkmaar, odkud odplula 9. října 1909. 8. listopadu, dosáhla skupina devíti lidí, včetně Lorentze a Jana Willema van Nouhuyse, jako první věčného sněhu Nové Guineje ve výšce 4460 m. Z hřebene pozorovali na severu velké jezero, které Lorentz pojmenoval Jezero Habbema ( 4°08′ jižní š. 138°40′ východní délky ) po jednom z členů expedice. O dosažení vrcholu Wilhelminy se nepokusili. Zpáteční cesta byla náročná; Se ztrátou čtyř členů expedice se průzkumníci v polovině prosince konečně vrátili do Camp Alkmaar.

Vrchol byl poprvé dosažen v roce 1913 během třetí expedice na Jižní Novou Guineu, která trvala od září 1912 do dubna 1913 a vedla po stejné trase. Vedl ji Alphons Franssen Herderschee, důstojník Královské nizozemské armády Východní Indie , a jejím cílem byl výzkum půdy, flóry a fauny regionu ležícího nad 2300 metry. Dalšími členy expedice byli zoolog Gerard Martinus Versteeg , botanik August Adriaan Pulle , geolog Paul François Hubrecht a JB Sitanala, indonéský praktický lékař. Herderschee se také ujal role etnografa. Zavazadlový vlak, včetně vojáků, nosičů a Dajaků, měl 241 členů. Byli rozděleni do několika skupin, aby plnili různé úkoly časově efektivním způsobem. Herderschee, Hubrecht a Versteeg tvořili vrcholový tým, který dosáhl vrcholu Wilhelminatop 21. února 1913.

Expedice do Střední Nové Guineje v letech 1920-1922 si kladla za cíl dosáhnout hory ze severního pobřeží po trase částečně prozkoumané během vojenské expedice v roce 1914. První průzkumná expedice pod vedením AJA van Overeema začala 7. února 1920 u ústí řeky Mamberamo a vedla podél řeky Idenburg. V říjnu expedice překonala hory Doorman a dosáhla horního údolí Swart (nyní údolí Toli). Zde navázala první kontakt s kmenem Lani (známým také jako Západní Dani), zemědělským kmenem, u kterého pobývala šest týdnů. Protože jí došel čas a zásoby jídla, vrátila se expedice bez zdolání Wilhelminy.

Následná expedice, která začala v červnu 1921 a kterou vedl JHG Kremer, jenž byl v předchozím roce geodetem, se trasou vrátila a přes horní údolí Baliem a jezero Habbema dosáhla vrcholu 4. prosince 1921. Mezi výstupníky byl i Paul Hubrecht, který byl na vrcholu v roce 1913 a všiml si, že ledová čepička od předchozích 8 let značně ustoupila.

Chata/ubytování

Na vrcholu se nenachází chata.

S kočárkem

Vrchol není přístupný pro kočárky.

Výhledy

Z vrcholu jsou výhledy.

Lanovka

Na vrchol nevede lanovka.

Vybavení

K výstupu je potřeba speciální vybavení.

Přístupnost

Nutnost speciálního permitu.

Nejbližší vrcholy: Puncak Sinakma (4091 m,  3.1 km)