Kopec "Milíř" a jeho okolí by se dalo zařadit k dalším místům, kde se dá lehce ztratit. A to se mi při padesátce podařilo dokonale. Doběhl mě slejvák, který pokračoval sž do Krnova. Ale především, když už jsem si přiznal , že jde do tuhého a dovolil si podívat se na GPSku, tak jsem zjistil, že je zcela vabitá a mám tedy útrum. Náhradní baterky se také neměly k tomu "spolupracovat". V tom okamžiku již bylo po největší dávce vody z hůry se silným mrazivým větrem, že by to zasloužilo i rukavice a vyhřívané boty. Opět se ukázalo ultrácké "CO NEMÁŠ NEPOTŘEBUJEŠ" a tak jsem se musel spokojit s tím co nemám. Prostě pokračovat a moc se nezastavovat. Jaké bylo nadšení člověka vahledávajícího spíše neznačené cestičky, pěšinky a často i prakticky neznatelné směry v obtížnějších terénech, když jsem "potkal" turistickou značku. Nyní to bylo vysvobozením a stačilo se vydat tím správným směrem. Dodalo mi to spoustu sil a tak jsem zase vyběhl. asi kilometr tím špatným směrem - dostal jsem se k rozcestí "Větrná - rozcestí". Tak jsem se otočil a pokračoval již tou správnou cestou. Vše mělo na svědomí hledámí "Malého mořského oka", které jsem ale nenašel... :-(