Běh na vrchol Pantokrator (906 m)

6:11 (místního letního času) vybíhám od hladiny moře na 905m vysoký Pantokrator. Nejvyšší hora ostrova Korfu, jinou výzvu jsem tady nenašel. Všude klid, všichni ještě spí, po dvou kilometrech téměř po rovince začíná stoupání. Běžím po západním svahu schován ve stínu. Po 25 minutách běhu rozcestník Pantokrator 15 km, to je více než jsem čekal, utěšuje mne, že mám už asi 150m nastoupaných. Na vrcholu prý je jen vysílač a poustevník. Nesu si půl litru jonťáku a půl litru čisté vody. Snad ten svatý, bohabojný muž na vrchu si z víry udělal výnosný byznys a prodá mi za nekřesťanskou cenu pikslu piva. Mám za sebou 50 minut běhu prokládaného chůzí v největších stoupáních, ve vsi objevuji kohoutek s vodou, piju, celý se polívám a doplňuji láhev. Otvírá se přede mnou roklina a v ní další ves, asi 50m výškových sbíhám do vsi, nemám z toho radost, vím, že je budu muset na protějším svahu znovu vystoupat. Další kohoutek s vodou. Po 1:30 hod. několik set metrů za rozcestníkem Pantokrator 5 km se konečně objevuje vrchol, stihnu to pod 2 hod? Dva kilometry mírné stoupání, ale slunce už není za kopcem, je cítit. Závěrečné dva km kopec se vzdouvá, opět prokládám chůzí, a jsem tady - čas 1:58:27 - stihl jsem to s odřenýma ušima (nezávodil jsem, to jen orientačně pro pocit). Žádná pastouška, ale kafe bar mne vítá, je těsně po osmé. Pochopitelně zavřený, za ním kaple celkem výstavní, poustevník ještě spí, nikde ani noha, (hm tady tedy pivo nebude) jen těsně pod vrcholem jsem potkal odjíždějící popeláře, srdečně mne zdravili. Zapínám foťák v mobilu, hurá baterka se probudila,(samozřejmě jsem nechal v Ostravě nabíječku, stíhám asi 15 fotek a je kaput! 8:30 vydávám se na cestu zpět, to budou zítra bolet z toho seběhu nohy! Po 9 minutách si chci nasadit brýle, zůstaly na hoře! Stály sice jen 6 euro, ale dobře mi sedí na nose, vracím se, opakuji si závěrečné stoupání! Jsou tady a znovu dolů. Slunce už pere i na západní svah, jen místy se mi daří skrýt do stínu, jonťák jsem vypil nahoře, čeká mne asi hodinka bez vody. Pauza otevřel se mi krásný výhled mezi dvěma kopci na Acharavi, Rodu, moře a ostrovy, zapínám foťák, budí se jedna fotka a už je zase mrtvý! Teplota stoupá stále rychleji, konečně voda, ale dolů je to pořád daleko. Znovu potkávám, asi po třech hodinách chasníka, který mne zdravil při cestě na horu, pořád pracuje na zahrádce, ale tentokrát neskrývá upřímnou škodolibou radost, že jsem více schvácený než on. Po 1:50 dobíhám k moři v Acharavi kde jsem začal, je 10:40, vyzouvám boty v trenkách a tričku se rochním v moři.